Stává se nám často, že se posluchači ozvou: "Zahrejte, co známe! A jakou znáte?......... Ticho.... No, kterou všichni známe! A kterou všichni znáte?" Podotýkám, že tento jev je velmi častý. Když někde v hospodě hraje nějaká muzikantská parta, někdo z posluchačů se pohupuje do rytmu, pobrukuje, nebo i zpívá, když zná text písně, ale většina si povídá a hrající živé muzikanty vnímá jako zvukovou kulisu - tedy jako mrtvý jukebox. Přitom ta parta hraje obecně známé písně.
Dalším zjištěním je, že se velmi rychle vytrácí v populaci znalost písní a jejich textů. Maximálně lidé chtěji Jesse Jamese, Stánky, panenku a Pojďme se napít. Nic proti těmto písním! Prokázaly svoji hodnotu a životnost, když se tak hluboko vryly do podvědomí naší populace.
Co s tím? Uvedených a jiných podobných písní jsme se už nahráli dost a dost! Díky tomu se nedostalo na mnohé jiné stejně krásné a někdy i lepší písně. Proto jsme už před mnoha lety založili nikde neevidovanou a silně neformální Skupinu hudební archeologie, která se věnuje oživováním a reinterpretací zapomenutých písní. Je naprosto evidentní, že staré písně (20.-30. léta trapingu) a doba po druhé světové válce skládali lidé, kteří něco věděli o hudbě, o harmoniích a jak složit hodnotnou melodii. Ano, v současnosti se skládá jinak a třeba i rychleji a jednodušeji, ale je to dobře? Nejsou ty dřívější nebo i současné písně s bohatými a napohled složitými harmoniemi odsouvány bokem právě proto, že vypadají složitě? Například "harmonické kolečko" akordů Cdur, Ami7, Dmi7, G7 hrané ve svižném tempu vypadá složitě, že? Když si to však člověk zkusí zahrát na kytaru tak zjistí, že hmaty uvedených akordů na sebe krásně navazují a dají se hrát bez větší námahy. Že by třeba toto bylo tím hlavním problémem, proč se na krásné a harmonicky bohaté písně zapomíná?
Skupina Na volnoběh se proto vydala na nelehkou a dlouhou cestu "proti většinovému proudu" a hrajeme naprosto programově neznámé, pozapomenuté nebo přímo zapomenuté, harmonicky bohaté písně. A když jsou ty písničky rychlejší a plné akordů, tím lépe. A když jsou to přímo "swingovky", nebo takové, které kolem swingu aspoň šly, jsme šťastní....
Reakce překvapených posluchačů: "Jé, to je tak příjemná muzika! Kde jste to vyhrabali, tu hrával můj táta! Ta vaše muzika je jako světlo na konci tunelu!" a podobně. Všechna uvedená tvrzení můžeme buď doložit, nebo odkázat na příslušné lidi, kteří je pronesli (i muzikanti to jsou).
Tož Tak!